(140 let)
Když červený kohout 12. srpna 1881 zakokrhal na střeše divadla, byla to národní tragédie.
Po premiéře Smetanovy Libuše v červnu a několika dalších představeních přišel zmar.
Tehdejší vyšetřování v říjnu 1881 stanovilo jako příčinu nedbalostní jednání dvou řemeslníků, kteří letovali za pomocí kamínek měděný drát k hromosvodu a odložili řádně neuhašené uhlíky do měděného žlabu. Od nich chytilo dřevěné bednění, krovy, střecha…
Tato tradovaná verze zaujala Miroslava Ivanova, badatele a spisovatele literatury faktu. Ten inicioval v roce 1982 expertizu provedenou předními odborníky, kteří se pokusili přesně imitovat podmínky vzniku požáru. Po mnoha pokusech došli k závěru, že i navzdory „vylepšeným“ podmínkám při některých pokusech nemohl požár z výše uvedených příčin vzniknout. Sám Ivanov se po studiu dobových dokumentů přiklání k verzi úmyslného založení ve spojení s několika dalšími okolnostmi. Například nešlo spustit železnou ochrannou oponu, vodárna měla nízký tlak vody v důsledku sucha, potrubí v okolí divadla se opravovalo, hasiči byli na pohřbu svého kolegy a nelze pominout řevnivost Čechů a Němců. Pravdu se už asi nikdy nedozvíme. Každopádně hned po požáru se Čechové složili na „nové“ divadlo a v říjnu 1883 bylo i s mnohem lepším zabezpečením podruhé slavnostně otevřeno – operou Libuše.
-liban-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
