Kateřina Macháčková

27.10.2021 | 18:57
Kateřina Macháčková

Herecká branže není příliš spravedlivá
Rozhovor s Kateřinou Macháčkovou

Herečku Kateřinu Macháčkovou (1949) si každý hned vybaví ve spojitosti se seriálem Život na zámku, jenž se opět vrátil na televizní obrazovky. Avšak její herecký repertoár je mnohem zajímavější a pestřejší. V současné době například ztvárňuje stoletou Goebbelsovu sekretářku Brunhildu Pomselovou v inscenaci Jeden německý život v Divadle v Řeznické.

Jakým způsobem se připravujete na představení Jeden německý život?
Koncentrace na večerní představení se většinou odvíjí od mého celodenního programu. Pokud toho mám daný den víc, tak to bývá náročnější, ale vždy se snažím najít hodinu a půl na projití textu. Razím totiž teorii, že když do něčeho nevložíte energii, tak potom z toho samozřejmě nic nevystupuje. A o to náročnější to na přípravu a nějaké zklidnění bude ve dnech, kdy budu na představení odcházet po hodinách herectví, které mám se svými studenty na konzervatoři.

Jak dlouho vám trvá z role vystoupit?
Teď třeba, ačkoli jsem byla nesmírně unavená a ráno mě v jiném divadle zase čekala další zkouška, na kterou jsem potřebovala být vyspaná, jsem nemohla vůbec usnout. Je to velmi vyčerpávající a sama jsem zvědavá, jak dlouho to v mém věku vydržím.
Na jevišti předvádíte úctyhodný výkon, který by stál za ocenění přinejmenším Thálií. Potěšila by vás taková cena?
Ocenění člověka samozřejmě potěší, ale samotné oceňování je velmi složité. Znám tolik báječných inscenací a hereckých výkonů, které bohužel nebyly ani nominovány, takže já se k těmto cenám stavím spíše skepticky a nic neočekávám. Nám šlo především o to, aby tato inscenace vůbec vznikla a dostala se před diváky, protože její téma je i dnes velmi aktuální.

Během reprízy, kterou jsem měla možnost vidět, zazvonil v hledišti několikrát telefon. Vyvedlo vás to nějak z koncentrace?
Ačkoli jsem zavnímala vzruch v hledišti, tak jsem byla natolik soustředěná, že mě to z role nijak nevyhodilo. Tato inscenace je koncipovaná jako natáčení zpovědi ve studiu a během něho může běžně dojít k neočekávaným situacím a rušivým zvukům. Pokud by ale telefon nadále vyzváněl, tak bych asi počkala, až si to divák vyřídí, a pak bych pokračovala dál. To by se asi nedalo nic dělat. V případě komedie bych to vzala do hry samozřejmě víc, ale tady pro to není prostor.

Brunhilde Pomselová není vytvořenou fiktivní postavou. Studovala jste proto její mimiku a způsob chování? A byl vůbec prostor pro nějaké vlastní nápady?
Z dokumentu, na jehož základě hra vznikla, jsem viděla zanedbatelné minimum, a proto jsem se nesnažila nijak kopírovat Brunhildina gesta či dikci. Začala jsem ale více studovat starší lidi. Třeba chování Lídy Baarové mi bylo dobrou předlohou. Při studiu role jsem se nejprve tímto způsobem pokusila ztotožnit s postavou a následně pro mě bylo důležité prožít samotný příběh.

Jak vy sama vnímáte Brunhildu?
Možná to bude překvapivé, ale mám pro ni pochopení. Všechno totiž není tak jednoznačné, jak se na první dojem může zdát, a tudíž je to otázka optiky nahlížení. Ona vlastně byla příkladem běžného člověka ve strašné době, kterou si často ani neuvědomovala.

Dalo by se říct, že Jeden německý život je vaší one woman show. Baví vás dělat monodrama?
Už před lety mi napsal Miloň Čepelka monodrama, které jsem sice hrála jen párkrát, ale měla jsem ho ráda. Loni jsem dostala zase nabídku od tanečníka a choreografa Martina Dvořáka na spolupráci na představení o Chopinovi a Sandové, ve kterém sice vystupujeme tři, ale já jediná tam vlastně vedu monology.

Čeká vás letos nějaká další role?
Ačkoli se mnou můj syn nikdy nechtěl pracovat, tak momentálně pod jeho režijním vedením zkouším s kolegyněmi Míšou Dolinovou, Janou Švandovou, Valérií Zawadskou a Veronikou Gajerovou inscenaci Nejstarší řemeslo. A vedle toho účinkuji ještě v Divadle Palace v komedii Vzpoura nevěst a v Králově řeči v Divadle pod Palmovkou.

Zmínila jste se, že učíte na Pražské konzervatoři. Připravujete studenty také na to, jak tato branže doopravdy funguje?
Přestože jsou dnes pedagogové vedeni ke korektnosti, tak jsem svým studentům na rovinu řekla, že vykonávat toto povolání je velmi těžké, protože herecká branže není příliš spravedlivá. Není totiž až tak o schopnostech či talentu, ale spíše o štěstí a náhodě. Náročné je také vyrovnat se s vlnami, kdy máte práce až nad hlavu a nevíte, kam dřív skočit, s obdobími, kdy nemůžete o práci zavadit a je vám to líto. A pak také mohou přicházet splíny ze samotné tvorby, protože pokaždé začínáte od začátku a nikdy nevíte, jak vše dopadne.

Jací jsou dnešní studenti herectví?
Těžko se to posuzuje, protože dnešní doba je úplně jiná. Troufám si ale říct, že my jsme byli asi dychtivější. Avšak oproti nám jsou dnešní studenti, a myslím tím děti narozené po roce 2000, zase mnohem víc empatičtější.

Chodí se na vás studenti dívat, když hrajete?
Pár studentů se přišlo podívat, ale většinou nemají na tyto mimoškolní aktivity mnoho času. Školu mívají od osmi do půl sedmé a pak si musí připravovat různé etudy či jiné úkoly na další den. Studium na konzervatoři či DAMU je v tomto směru opravdu náročné.

Váš tatínek Miroslav Macháček režíroval a i váš syn Petr Svojtka se dal na toto řemeslo. Máte rovněž vy nějaké režisérské ambice?
Jestli jsou to zrovna ambice, to nevím, ale většinou mě k tomu přinutila nějaká okolnost. Teď se třeba režijně snažím vést své studenty a kromě nich jsem několikrát režírovala i studenty na Vyšší odborné škole herecké, kde jsem rovněž několik let učila herectví. Avšak velkým režijním křtem pro mě určitě byla muzikálová adaptace Felliniho filmu Ginger a Fred v Divadle Broadway. Musela jsem se zde potýkat s několika alternacemi či technickými záležitostmi, a to bylo opravdu náročné.

V příštím roce to bude sto let od narození vašeho tatínka. Co připravujete k tomuto výročí?
Během lockdownu jsem v archivu objevila druhý sešit Zápisků z blázince, které jsem během léta přepisovala a k 8. květnu příštího roku, kdy bude mít táta výročí narození, bych je ráda vydala. Uvidíme tedy, jak se vše zadaří a jaká u nás vlastně bude za rok situace.

Tereza Blažková, foto © Alena Hladká; Lucie Vítková; Divadlo Palace; Česká televize; Martin Babic; archiv Kateřiny Macháčkové


Jako Marie Králová v televizním seriálu Život na zámku V komedii Vzpoura nevěst v Divadle Palace V Divadle v Řeznické exceluje v inscenaci Jeden německý život Připravovaná inscenace Nejstarší řemeslo



Máte zájem
o zásílání novinek?

Zadejte Vaši emailovou adresu a zajistěte si tak aktuality z České republiky.

Nyní na Google Play
Produkt byl úspěšně přidán do košíku
Produkt byl úspěšně odebrán z košíku

Děkujeme za Vaši odpověď,

Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.

Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.

Váš hlas byl započítán. Děkujeme.