(235 let)
Postupný vývoj úcty k lidskému životu lze snad nejlépe sledovat v dějinách zločinu a práv zločinců. Důležitým posunem v pohledu na práva zločinců byl rok 1787.
V lednu 1787 začal totiž platit Všeobecný zákoník o zločinech a trestech, který byl v mnohém přelomový. Byl součástí úsilí Marie Terezie a jejího syna Josefa II. za celkovou humanizaci a modernizaci říše. Zákoník se dělil na dvě části, kde řeší provinění a tresty hrdelní a politické. Celkově upouští od krutých feudálních trestů a zákroků na těle odsouzeného. Ponechává však vypalování cejchů, trest bití, pranýř, zneuctění jména pachatele a výkon trestu v žaláři s okovy na nohou a rukou. Byl zrušen trest smrti v řádném řízení, ale po smrti Josefa II. byl v roce 1795 obnoven za velezradu nebo pokus o ni. Zákoník zamezuje soudcům trestat dle volné úvahy a stanovuje, že přestupek a zločin se rozlišují dle společenské nebezpečnosti. Nové nařízení již nezná delikt čarodějnictví, a naopak zavádí výčet polehčujících a přitěžujících okolností. Pouhým přestupkem se stává rušení náboženství a manželská nevěra se mění na soukromo-žalobní delikt. Celkově se jednalo o výrazný posun od zákoníku z roku 1768, který uznával inkvizici a pracoval s mučením a tresty v podobě oběšení, stětí, čtvrcení, upalování a zahrabání zaživa. V přílohách dokonce uváděl návod na torturu a formuláře pro sestavení rozsudku. Jistě to byl krok správným směrem. A co dnes, nezašli jsme v právech zločinců příliš daleko…?
-liban-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
