(225 let)
No řekněte, komu by se chtělo do války? Útěk neboli dezerce se stal odpovědí na násilné verbování. Reakce vrchnosti však na sebe nenechala dlouho čekat.
V roce 1796 se blížila francouzská armáda a hrozba střetu podnítila rozhodnutí o mobilizaci všech sil. Koncem července vydal císař František II. instrukce o organizaci obrany Čech včetně dobrovolného vstupu do armády. To se nesetkalo s velkou odezvou, a tak pro každé panství byl stanoven počet odvedenců. Na Českomoravské vysočině se ale na jaře 1797 objevil zvýšený počet zběhů, proti kterým proběhly rozsáhlé vojenské akce. Nejdříve začátkem května v okolí Pusté Rybné a Telecího, později kolem Jimramova. Někteří byli pochytáni a v průběhu vyšetřování donuceni k přiznání ke spiknutí a vzpouře. Vyšetřující využili náboženství zdejších obyvatel, kteří byli většinou protestantského vyznání helvetského zaměření. Některým podstrčili papírky s vyobrazením zednářského znamení zednické lžíce a trojúhelníku. Proto se o vykonstruovaném spiknutí často mluví jako o „frajmauerském“. V červenci padly rozsudky pro šestnáct obviněných v rozmezí jednoho až dvanácti let vězení. Ve výsledku ale vše dopadlo relativně rozumně. Vrchnosti se nezdály rozpory ve výpovědích a apelační komise v průběhu září 1797 poukázala na nevhodné metody vyšetřování. V listopadu nařídil František II. vězněné uprchlíky propustit a vrchnostenští úředníci byli napomenuti, že měli použít jiných prostředků. Konec skoro jako v pohádce.
-liban-, foto © Wikimedia Commons; www.cestujeme.name
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
