Když se začalo promítat

25.08.2022 | 23:28
Viktor Ponrepo

(115 let)
K rozvoji kinematografie začalo docházet koncem 19. století. Ve světě i u nás začaly vznikat první biografy. Promítaly se tu jen krátké filmy, přesto byl o ně velký zájem. Velkou zásluhu na tom mají tzv. kočovná divadla.

Teprve v roce 1907 se u nás otevřelo první české kino. V domě U Modré štiky v Karlově ulici v Praze ho 15. září slavnostně otevřel Dismas Šlambor alias Viktor Ponrepo. Původně provozoval kouzelnické umění. Jezdil po českém venkově a bavil lidi. Na Jubilejní výstavě v Praze ho nadchl vystavený Edisonův fonograf a v dřevěné boudě Kříženeckého promítání prvních filmových záběrů. Časem si pořídil i vlastní promítací přístroj. Po několika pokusech promítání dostal povolení na založení vlastního kina. Mělo 56 sedadel a hrálo denně kromě pátku. Ponrepo se při každém promítání zdvořile s diváky přivítal. Když už jich začalo přibývat, nechal si natočit úvodní znělku, v níž se divákům ukláněl na plátně. Při promítání pomáhal Ponrepovi jeho bratr Karel Šlambor, který diváky do představení uváděl, komentoval děj a vytvářel zvukové efekty. Někdy Ponrepo komentoval filmy sám. Promítání filmů doplňoval nejprve svým starým fonografem, až po letech angažoval klavíristu a houslistu. Kino Ponrepo promítalo i po zakladatelově smrti, dalších dvacet let.

Martina Jurová, foto © Wikimedia Commons


Biograf Viktor Ponrepo, dům U Modré štiky, 1907



počet zhlédnutí: 749

tento článek najdete ve vydání: KAM po Česku září 2022

Máte zájem
o zásílání novinek?

Zadejte Vaši emailovou adresu a zajistěte si tak aktuality z České republiky.

Produkt byl úspěšně přidán do košíku
Produkt byl úspěšně odebrán z košíku

Děkujeme za Vaši odpověď,

Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.

Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.

Váš hlas byl započítán. Děkujeme.