(105 let)
Nadšení ve společnosti pro samostatnost střídá sociální napětí. Zvláště u nejchudších vrstev. Ke slovu přichází radikální levice.
Sociální demokrat Alois Josef Šťastný se cítil být komunistou, intelektuálem. Nedokončil obchodní akademii v Karlíně, vstoupil do Mladé socialistické inteligence napojené na ČSSD, kde se seznámil s levicově smýšlejícím Vladimírem Gregorem. Hoši se radikalizovali a v duchu Leninova hesla „z jiskry vzejde plamen“ dospěli k rozhodnutí, že spáchají atentát na premiéra Karla Kramáře, jenž bolševiky neměl v oblibě. Gregor tedy opatřil revolver Bull Dog a dva náboje nevalné armádní výroby. Alois se začal domáhat přijetí u premiéra, ale ten na drážního písaře neměl čas. Ve středu 8. ledna 1919 se Šťastný rozhodl „probít“ na Hrad. Odbyla druhá a Kramář se svým tajemníkem Františkem Schröderem vyšli z kanceláře. Na chodbě na ně čekali dva lidé. Jedním byl Kramářův přítel malíř Karel Langer a druhým mladík toužící vidět premiéra. Kramář podává ruku Langerovi, Šťastný vstane a tasí revolver. Kulka vyletí z hlavně, zasáhne Kramáře do hrudi, projde zimním kabátem, náprsní taškou a zastaví se o koženou sponu šlí. Šťastný vypálí podruhé, ale kulka se vzpříčí v hlavni. O dvě sekundy později již Schröder s Langerem leží na Šťastném. Kramář vyndá kulku z kšand a o dvě hodiny později se vrátí do práce: „Nečekal jsem, že já, který ušel rakouské šibenici, budu prvý, po kom se bude u nás střílet.“ Šťastný a Gregor vyfásli osm a čtyři roky, ale na tlak veřejnosti jim prezident Masaryk udělil milost. Z vězení vyšli před Vánocemi 1920. Šťastný odjel do USA, pracoval jako námořník, sloužil v armádě, cestoval. Po návratu domů s úspěchem zažádal o výmaz z trestního rejstříku, pracoval na magistrátu, psal a překládal. Alois Šťastný zemřel 18. 9. 1979 v Praze.
Alois Rula, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
