(110 let)
Tímto úkolem byl pověřen Jaroslav Švarc. Narodil se ve Velkém Újezdu 11. května 1914, otec František byl tesař a maminka Anna, rozená Tylichová, se starala o rodinné hospodářství.
Jaroslav pocházel ze šesti dětí a vyučit se měl tesařem. Byl ale slabý, a tak se učil na cukráře (1930–1933) u firmy Novotný. Poté pracoval v Praze a 1. 10. 1936 byl odveden do armády. Sloužil u 23. pěšího pluku amerických Slováků v Trnavě, 13. pěšího pluku v Šumperku, u 4. hraničářského pluku v Hlučíně, v pěchotním srubu MO‑S 18 Obora na Hlučínsku i na Podkarpatské Rusi. V únoru 1939 se vrátil do Hranic a 1. 3. 1939 byl z armády propuštěn. Žil u rodičů a dělal na melioracích. Za peníze získané prodejem zděděné chaty odešel s Bohumilem Bednaříkem a Aloisem Fröhlichem 7. 1. 1940 přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii do Francie. Zde vstoupil do naší armády 6. 3. 1940 jako voják 2. pěšího pluku. Zúčastnil se bojů o Francii a po jejím pádu v červnu 1940 odplul do Anglie. Stal se četařem 2. pěšího praporu a v létě 1941 nastoupil výcvik pro zvláštní účely ve Skotsku (19. 9. 1941 – 23. 3. 1942). Jako člen výsadku Tin byl s Ludvíkem Cupalem vysazen 29. 4. 1942 u obce Věšín s cílem provést atentát na ministra školství a propagandy protektorátní vlády Emanuela Moravce. Při seskoku se zranil, s Cupalem se nesešli, proto v Praze kontaktoval Opálku. Po atentátu na Heydricha byl prvním v úkrytu v kryptě pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje. Zemřel spolu s ostatními parašutisty 18. 6. 1942 v boji s nacistickou přesilou vlastní rukou. Němci oddělili jeho hlavu od těla, které pohřbili na ďáblickém hřbitově. Vypreparovanou hlavu s šesti dalšími hlavami parašutistů gestapo odvezlo do německého Ústavu soudního lékařství a kriminalistiky. Hlavy sedmi statečných na konci války zmizely.
Alois Rula, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
