(110 let)
Touha létat, štěstí v neštěstí, velká odvaha a síla přežít. To rozhodovalo v důležitých fázích života o osudu válečného pilota Aloise Šišky.
Na svět přišel 15. května 1914 v obci Lutopecny u Kroměříže v běžné rodině. Odmala ho to ale táhlo do oblak a k letadlům. Vyučil se strojním zámečníkem a teprve pak ve firmě Baťa ve Zlínské letecké společnosti se dostal k výrobě sportovních letadel. Udělal pilotní zkoušky a s rostoucí hrozbou z Německa se stal vojenským pilotem. Z protektorátu odešel na poslední chvíli a složitou cestou stejně jako mnoho jiných se ocitl v Anglii u 311. perutě. Účastnil se složitějších akcí, ale koncem roku 1941 při zpátečním letu začal hořet motor letadla a posádka nouzově a tvrdě přistála v Severním moři. Hned zkraje přišla o jednoho člena a další se štěstím přežili šest dní v záchranném člunu. Byli ale zajati německou pobřežní stráží u nizozemského pobřeží. Alois Šiška utrpěl omrzliny a hrozila mu amputace, ale od té ho „zachránila“ klinická smrt přímo na operačním sále. Prošel několika zajateckými tábory, byl dokonce odsouzen k smrti, ale rozsudek nebyl nikdy vykonán. Po roce 1948 působil jako velitel a instruktor Letecké vojenské akademie v Hradci Králové, kde byl po dvou letech propuštěn a „uklizen“ do Dušníků nad Vltavou. Krátce se vrátil do armády v roce 1968, ale v roce 1970 byl opět propuštěn. Úplná rehabilitace přišla až po roce 1989, kdy byl v roce 1995 jmenován do hodnosti generálmajora a obdržel v roce 2003 in memoriam Řád bílého lva. Alois Šiška zemřel 9. 9. 2003 v Praze.
-babok-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
