Milí čtenáři,
začíná škola, a tak by se mohla v osnovách objevit nová učební látka. Stříbrní 60 plus. Je to tvrdý druh. Ve dvou letech poznali matčinu náladu podle zvuků z dřezu, když myla nádobí. V pěti měli klíč od bytu na krku a svačinu si krájeli i mazali sami. V šesti chodili do školy každou druhou sobotu, kde okusovali násadku pera. Pískali na prsty, vylezli na strom, skákali do vody po hlavě, stavěli bunkry a hráli kuličky na ulici bez aut a asfaltu. Uměli zavařit duši na kole, z kterého předtím odmontovali vše nedůležité. Prázdniny trávili venku, kde vybojovali víc bitev než Žižka. Nebyli alergičtí, na odřené koleno měli tinkturu a žvýkali šťovík. Nebyli dyslektici, dyskalkulici, ADHD a bezpečně věděli, kdo je kluk a kdo holka. Měli jeden černobílý televizní program, tranzistorák, vinylové desky, magnetofonové pásky a kazety. „Embéčkem“ dojeli na druhý konec socialistické Evropy a zpět bez ubytování, klimatizace, ABS, EPS a GPS. Stačil jim autoatlas, kde se země RVHP vešly na šest listů. Neměli pásy, airbagy, dětské autosedačky ani zimní gumy, přesto přežili. Neznali překladač, ale domluvili se úsměvem a rukama. Opraví vše izolepou, kanagonem, kladivem a kleštěmi. Je to generace, která ví, jak se žilo bez internetu, signálu a starostí o vybíjející se baterii. Zpaměti věděli, kdy mají přátelé narozeniny, protože si to pamatovali. Jsou jinak stavění, odolní vůči emocím, trénovaní socialismem, komunisty, estébáky a podvraťáky. Není radno si s nimi začínat, vědí víc a zažili víc, než si dokážete představit. Stále ještě máte možnost ptát se jich. 
Ale nejen školou živ je člověk, mně stačí k životu děti mých dětí. Věděli jste, že dětským jménům loni kralovali Jakub a Eliška? Jakub je dokonce první od roku 2011 a Eliška od roku 2012. Druzí byli Matyáš a Viktorie, třetí Jan (od roku 1950 nejčastější jméno v první desítce) a Sofie, co přeskočila Annu. Doba přináší i méně obvyklá jména, například po televizních hrdinech, jako Leonardo (želva Ninja), Marvin (myší hrdina), Anakin (Skywalker – Darth Vader, Hvězdné války) nebo Marlene (Dietrichová), Frida (Kahlo), Erin (hurikán) či Mína, jako náš pes.
Je tu ale září a v září se příroda tváří, že je nejkrásnějším místem k výletům. Barvy babího léta už celá staletí lákají lidi, aby je zvěčnili v umění, poezii, víně nebo dnes v mobilu. Pokud se rozhodnete vyrazit za kulturou, konají se Táborská setkání, vinobraní a oslavy svatého Václava – patrona země. Pokud dáte přednost přírodě, nejspíš se zamotáte do nějaké té pavučiny. Žádnou paniku, pavouci už nejsou fobie, ale hrdinové, o kterých se točí filmy. Navíc si na podzim jen hledají teplo na zimu.

Luděk Sládek, šéfredaktor