(120 let)
Narodil se v pátek 1. prosince 1905 v šumavské osadě Pláně (Planie), č. p. 88, u Starých Hutí, které spadaly pod Nové Hutě (Kaltenbach). Rodiče Josef (1869–1946) a Petronilla, roz. Uhlirschová (1881–1955), měli pět dětí.

Otec byl pašerák, který brával Kiliána na „výlety“ přes hranici od devíti let. Od otce se tak naučil všemu, co znal. Obecnou školu vychodil v Nových Hutích a u řeznického mistra Gollera ve Vimperku se v letech 1919–1922 vyučil řezníkem. Základní vojenskou službu si odkroutil v Budějovicích u 1. pěšího pluku „Mistra Jana Husi“. V roce 1936 se oženil s Theresií Pfeifferovou (1908–2000) a přistěhoval se s k jejím rodičům (v osadě Planie č. p. 35). Měli dcery Elmu a Helgu.
Od mládí se věnoval pašování, a nejinak tomu bylo po svatbě. Hlavním artiklem byl sacharin, jehly, nitě, tabák a žádané zapalovače. Financové ani četníci ho nikdy nedopadli. Kiliánova vyzkoušená cesta vedla z Bavorska na Knížecí pláně, z východu kolem kostela, nebo přes Chaloupky, kolem zaniklého Hasselbergrova mlýna. Odtud přes hřeben Vysokého stolce a na Zlatou Studnu po staré Gold­brunnské cestě (Goldbrunn – Zlatá Studna). Cesta měřila 20–30 km.
Po Mnichovu se zdejší kraj stal součástí Třetí říše. Jako Němec byl odveden (1940) ke Kriegsmarine (válečnému námořnictvu). Minolovka, kde sloužil, byla v únoru 1943 potopena a Kiliána po šesti hodinách na ledovém moři vylovili Britové. Po válce byl v roce 1946 předán do francouzského tábora v Saint­‑Nazaire, odkud uprchl. Mezitím byla jeho rodina odsunuta do bavorského Röhrnbachu. Když se válkou zničenou Evropou vrátil na Pláně, nikoho tam nenašel, a tak přešel hranice do Bavor.
Živil se jako řezník, než otevřel obchod s dřevem a postavil dům (1947). Pašovat ale nepřestal. Po komunistickém převratu 1948 mnozí prchali, jiní se jako agenti vraceli. Kiliána kontaktoval major americké CIC James Williams (?), velitel úseku Třístoličník, a nabídl mu spolupráci. Měl převádět agenty na Šumavu a uprchlíky do Bavor. Kilián souhlasil. Pomáhal mu pašerák Otto Grabmüller, se kterým často přespávali u Kiliánova příbuzného – lesního dělníka Franze Pösla, na zaniklé osadě Torfstich­‑Planie na okraji Mezilesní slati u Zlaté Studny. Dostal pistoli, kterou nikdy nepoužil, a od července 1946 proti němu stály jednotky SNB, s krycím názvem 9600.
Kiliánova trasa, StB označovaná jako Kanál 54, začínala nad Vimperkem U Sloupů, kde Kilián i Otto přebírali běžence – buď v hostinci Koubových, nebo na samotě Josefa Peka. Vedla do údolí Volyňky, kolem železniční trati k Medvědímu potoku, který přecházel v lese „V Lovčím“. Minul Brložské jezírko a stoupal k Michlově huti, dál na vrch Kamenná nad Šindlovem a na Nový Svět. Prošel Chalupskou slatí na Svinná Lada, vyšel na Jánskou horu, šel jižním svahem do údolí Teplé Vltavy k Františkovu, kde přešel řeku. Vystoupal do sedla Stanová hora – Vysoký stolec a takřka po vrstevnici Stolového hřbetu došel pod vrchol Stráž k hranici, kterou překročil před vrchem Siebensteikopf, asi 0,9 km od zaniklé obce Bučina. Skupina došla do nedaleké obce Finsterau, kde si běžence převzal důstojník CIC. Trasa měřila asi 26 km.
Když naopak vedl agenty do ČSR, šel od hranic stejnou cestou až k Chalupské slati, kterou západně obešel, vyhnul se Starým a Novým Hutím a došel na Zadov do Pešlovy chaty. Odtud už agenti sami pokračovali do českého vnitrozemí. Kilián přešel hranice v letech 1930–1950 (mimo válku) přibližně 2 000x a převedl až 400 lidí.
Poslední cestu podnikl 5. 5. 1950. Dopadnout ho toužil sadistický velitel StB ve Vimperku František Lec. Bitím Kiliánových známých získal informaci o úkrytu u Franze Pösla. Agent StB Vyšinský byl nasazen do utečeneckého tábora v Bavorsku, kde se od uprchlíka Aloise Bublíka dozvěděl o Bohumilu Bozkovském. Navštívil ho v Čechách a krátce nato byl Bozkovský zatčen za pomoc agentovi. Po krutých výsleších ho Lec donutil podepsat spolupráci s StB – jeho úkolem bylo dostat Kiliána. Hned po propuštění však utekl za hranice, kam ho převedl právě Kilián. Protože estébák Vyšinský získal také informace o Franzi Pöslovi, začala jeho samotu sledovat StB. Po přestřelce agentů u Františkova s hlídkou SNB střežili místo od skaliska „Pivní hrnec“ policajti. Deset dní po incidentu šel Kilián s Grabmüllerem do ČSR s agenty Rudolfem Veselým a Bohuslavem Benešem. Z Finsterau odjeli ve 14 hodin Kiliánovým náklaďákem. Přešli hranici a u Františkova přebrodili ve 21 hodin Teplou Vltavu. Pokračovali mezi řekou a silnicí k mostku, kde na ně začali příslušníci SNB pálit od „Pivního hrnce“. Kilián byl zraněn a snažil se odlákat SNB. Přeběhl můstek a uprchl do Bavor. Za hranicí zkolaboval. Našli ho Američané a převezli ho do vojenské nemocnice v Grafenau. Grabmüller, Veselý a Beneš byli po marné honičce dopadeni. Lesního dělníka Franze Pösla s rodinou také zatkli a jejich dům srovnali se zemí. Paní Pöslová s dcerou byly umístěny do zámečku Radechov u Ralska. A v monstrprocesu s agenty 13. 2. 1951 byli odsouzeni: Beneš k trestu smrti (popraven 8. 6. 1951), Veselý k doživotí, pašerák Grabmüller k 20 letům, Franz Pösl k 10 letům a dalších deset osob dohromady k 152 letům vězení.
Kilián se už přes hranici nikdy nevydal. Přesto se ho StB v Bavorsku pokusila zabít. Živil se dál jako obchodník se dřevem, v roce 1967 firmu prodal a dožil jako důchodce. Král Šumavy – König des Böhmerwaldes – Kilián Nowotny zemřel po dlouhé nemoci 12. 3. 1977 v nemocnici ve Waldkirchenu a pohřben byl v Röhrnbachu.
Luděk Sládek