Anna Letenská

01.07.2010 | 00:00
Anna Čalounová-Letenská

Herečkou do poslední klapky
Nestává se často, aby osoba známá z fi lmového plátna zanechala po sobě tak málo jako herečka Anna Letenská. Přitom její životní příběh by byl dobrým námětem na dlouhý román.

Osud Anny se začíná psát 29. srpna 1904 v Nýřanech u Plzně. Narodila se v herecké rodině a odmala poznávala radosti i strasti kočovných divadelních společností. V šestnácti letech získala své první angažmá v českobudějovickém divadle. Posléze, když se přidala ke společnosti Otty Alferiho, poznala svého prvního manžela, herce Ludvíka G. Hrdličku (pseudonym Letenský, obr. 1), za kterého se 23. ledna 1925 provdala. Manželům Letenským se narodil syn Jiří (1926), přicházela další a další angažmá, ale nakonec se trvale přestěhovali do Prahy. První filmovou roli Anna dostala ve fi lmu Karla Špeliny Manželka něco tuší, ale opravdu debutovala až ve veselohře režiséra Miroslava Cikána Milování zakázáno.
Manželská krize vyvrcholila v roce 1940 rozvodem. Anna se seznamuje s Ing. Vladislavem Čalounem (obr. 2), prokuristou německé dopravní společnosti. Svatba byla 10. října 1941. Čaloun ochotně pomáhal pronásledovaným v útěku do emigrace, pašoval ve vlacích dokumenty, devizy a různá zavazadla, aktivně působil po rozpuštění Sokola v jeho ilegální skupině Jindra. Udržoval také přátelské kontakty s Dr. Lyčkou (obr. 3), který byl napojen na parašutisty ze skupiny Anthropoid. Souhrou náhod, obav, naivity a zrádcovství byla zatčena paní Lyčková gestapem a její manžel 21. 7. 1942 raději spáchal sebevraždu. Na všechny ostatní čekal osud horší než smrt. Herečkou zůstala vskutku do poslední klapky – fi lmová role ve veselohře Otakara Vávry „Přijdu hned“ byla totiž její poslední. Její záběry se točily v době, kdy byl její manžel už ve vyšetřovací vazbě, odkud ho 19. 9. 1942 převezli do Malé pevnosti v Terezíně. Natočil se poslední záběr, Anna se odlíčila, převlékla a odjela domů, kde ji čekal 16letý syn Jiří. Druhého dne, 3. září 1942, byla zatčena a po výslechu převezena na Pankrác. Odtud putovala 5. 10. 1942 také do Malé pevnosti v Terezíně. Na nástupu 22. října pochopila, že se něco děje, protože ona a další ženy stíhané v kauze „Parašutista“ druhý den neměly jít na práci ven z pevnosti. V pátek 23. října 1942 v 8.30 se vydaly směrem k nádraží. Vpředu ženy, vzadu muži. Na nádraží v Bohušovicích nad Ohří již čekal zvláštní vlak č. 206, jehož cílovou stanicí byl Mauthausen. V Mauthausenu prošli v táboře obvyklou přijímací procedurou a cestou přes karanténu byli rozděleni na pracovní bloky. Co se odehrálo osudné soboty 24. října 1942, si můžeme snadno domyslet. Za dozoru SS-Hauptsturmführera Martina Rotha, zodpovědného za hladký průběh likvidace, mají ženy podstoupit údajnou lékařskou prohlídku. Jako první jde číslo 1034, oční doktorka Milada Frantová. Ženy byly odváděny po jedné úzkou chodbou, kde hrála hlasitá hudba, do „ordinace“. Bylo přesně 8.30, když zazněl první tlumený výstřel… Po dvou minutách odvádějí další ženu – bývalou zdravotní sestru Miroslavu Dubovou. Po dalších výstřelech se na podlahu hroutí sestry Jana Kubiše. V 10.00 Františka Lyčková a další, Jesenská, Opálková, Kubišová, Drašnerová – matky, babičky, dcery, vnučky… Další jméno – Anna Čalounová! Písař zapíše čas 10.56. Dozorce vyvolává další a další jména… Toho dne bylo v Mauthausenu takto zavražděno 135 žen a 127 mužů, dohromady 262 českých občanů. Další hromadná vražda 31 českých občanů v souvislosti s heydrichiádou byla v Mauthausenu spáchána 26. ledna 1943. Tentokrát byly ženy zplynovány v plynové komoře, muži zastřeleni. V 16.45 také manžel Anny Letenské Ing. arch. Vladislav Čaloun. Komedie Přijdu hned s Annou Letenskou měla premiéru téhož roku v prosinci a nic netušící diváci se v biografu nejspíš dobře bavili…

Luděk Sládek

zdroj: Jaroslav Čvančara (Z jeviště na popraviště), pro KAM upravil Luděk Sládek


www.pamatnik-terezin.cz


matriční záznam o křtu Děti manželů Marie a Oldřicha Svobodových, českých herců, na fotografii z roku 1908. zcela vpravo je dcera anna, později provdaná Letenská. Obrázek č.4 Obrázek č.5 S Jiřím Plachým, Bobří kožich – 1940 Ryba na suchu – 1942 Pelikán má alibi – 1940 Milování zakázáno – 1938 MUDr. Břetislav Lyčka Ing. arch. Vladislav Čaloun První manžel Anny Ludvík Obrázek č.13



tento článek najdete ve vydání: KAM po Česku červenec - srpen 2010

Máte zájem
o zásílání novinek?

Zadejte Vaši emailovou adresu a zajistěte si tak aktuality z České republiky.

Nyní na Google Play
Produkt byl úspěšně přidán do košíku
Produkt byl úspěšně odebrán z košíku

Děkujeme za Vaši odpověď,

Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.

Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.

Váš hlas byl započítán. Děkujeme.