Románské stavby patří k nejstarším dochovaným objektům u nás i v okolních zemích. Jedná se převážně o rotundy. Dochovaných a stojících je u nás asi 25 a zhruba stejný počet je i těch zaniklých.
Románský sloh se prosadil hlavně v 11.–13. století v jižní, západní a střední Evropě. Rozvoj v architektuře i umění byl úzce spjat s christianizací společnosti a její poměrně velkou mobilitou. Věřící potřebovali prostory, kde by se mohli scházet k pravidelným modlitbám. Preferované byly především dva typy staveb – rotundy a baziliky. Rotunda je jednoduchá stavba kruhovitého půdorysu s jednou či více apsidami, někdy ještě s věží. Byly známy již ve starověku a Římané je používali většinou
jako hrobky. Křesťané je stavěli především k uctění památky svatých. V  románském stylu byly postaveny i  kláštery či hrady. Typickým znakem je půlkruhový oblouk, masivní zdi a sloupy z kamene, sdružená úzká okna oddělená sloupky a valená klenba. Vchody byly zdobeny uměleckými portály. Mezi nejznámější rotundy patří např. rotunda sv. Jiří na Řípu, sv. Kateřiny ve Znojmě či sv. Longina nebo sv. Martina v Praze. Ovšem nejstarší stojící stavbou u nás je rotunda sv. Petra a Pavla na Budči. Ta patří ještě do předrománské architektury. Příklady zaniklých staveb jsou např. rotunda sv. Víta na Pražském hradě, rotunda sv. Klementa na Levém Hradci či nedávno objevené základy rotundy sv. Václava na pražské Malé Straně.

Alice Braborcová
foto: Rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě © Wikimedia Commons