I tak by se dala nazvat osobnost Jana Evangelisty Purkyně (18. 12. 1787 – 28. 7. 1869). Rodák z Libochovic byl fyziolog, anatom, biolog a také básník. Jeho objevy byly revoluční a mnozí jeho následovatelé na jeho teoriích stavěli.
Narodil se do rodiny správce libochovického zámku. Již jako chlapec se však musel potýkat s krutými ranami osudu. Jeho otec zemřel, když bylo Janovi šest let. Přitom vztah k přírodě a lidem získal právě od svého otce, po matce ale zdědil pracovitost a disciplínu. V jedenácti vstoupil do semináře piaristů. Během středoškolských studií si však začal uvědomovat, že jeho životní poslání je jiné. Zahájil studia na fi lozofi cké a přírodovědecké fakultě a později na lékařské fakultě. Jako nadaný vědec získal prestižní místo profesora na tehdy pruské univerzitě ve Vratislavi. Zde se oženil s Julií Rudolphi, s níž měl celkem čtyři děti. Bohužel řada tragédií ho provázela i nadále, stejně jako v dětství. Na choleru mu zemřela žena a dvě dcery. Oba syny (přírodovědec a malíř) nakonec také přežil.
Plně se oddal vědě a jako první objevil stěžejní význam buněk pro život člověka. Tak spatřila světlo světa jeho „buněčná teorie“. Svůj nejvýznamnější objev prezentoval na sjezdu německých přírodovědců a lékařů v Praze v Karolinu (1837). Ve zralém věku vstoupil do veřejného a kulturního života, neboť své znalosti chtěl předávat dál. Založil mimo jiné časopis Živa (1853), jenž vychází dodnes. Na pravdu boží se odebral v úctyhodných 82 letech a pochován je na pražském Slavíně na Vyšehradě.
-mirea-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
